Tak tohle je to dřevěný vajíčko, co po nás ve varšavě házeli

Kraslice. Docela to bolí:))

Varšava den třetí a poslední.

Trosku lilo a tak jsme se vykopávali z pelechu dlouho, slo jsme hrát tak ve 4. Rozbalili jsme to na místním staromáku, ale za chvíli napochodovali dva dědci, harmonika a housle a zacali obchazet jednu venkovni hospodu a tlouct se s nama zvukově. Nechtělo se nám s nima bojovat, a Bohdan dospěl k názoru, že jsou placení od té hodpody, což se pak ukázalo nebýt pravdou.

Jeste jedno praktické info pro návštěvníky, voda v kašničce na Rynku Nowiago Miesta je pitná a dobrá.

Tak jsme šli na náš starej flek do Nowomiajske a byla to dobrá volba. Dali jsme dva setíky, výdělek zase slušnej, a pak jsme šli hrát do Panstwomiasto. Tentokrát nám to šlo, myslím, že se dost lepšíme. Bylo to vidět i na reakcích publika, tleskali jak diví. Pár lidí koupilo CDčka, jeden španěl co se mu líbila naše verze Llorony nás vychválil až do nebes. Ale sousedům se to tam moc nelíbilo. Obsluha už nás předtím varovala, že občas lejou z okna vodu, a tak jsme hráli víc u stromů. Zničehož nic

mě ale během hraní praštilo něco do ramene, nevěnoval jsem tomu moc pozornost, dokud vedle bohdana s žuchnutím taky něco nespadlo. Jak jsme po hraní zjistili, někdo nás bombardoval dřevěnými pomalovanými vajíčky, kraslicemi. Má je u sebe bohdan co ted spí, tak foto připojím později.

Později už se jen někdo vykláněl z okna a hlasitě tleskal, jakoby nám chtěl naznačit, že už jsme skončili. Ale to už jsme fakt končili, bylo totiž 10 a my ctíme policejní hodinu. To se nám ale úplně nepovedlo. Začaly si s námi povídat dvě děvčata, Ewa a Izabela a tak jsme ještě později chvíli hráli pro ně. Kraslice už nepršely, zato v hospodě si mysleli, že jsme za hraní měli dostat jen jedno pivo. No tak Vojtěch musel vyhádat aspoň tři. Netvářili se na to bůhvíjak, ale nakonec to zkousli. Quesadilla byla výborná. Mňam. S polkama byla legrace a tak jsme to dost protáhli. Holky nás pak vzaly k sobě domu na sprchu, kluci se pak sbalili a vypadli a já vytuhl na jediném gauči, který jsem si vydobil pro sebe. Noc bez chrápání!  Ráno aji kafčo, snídaně a sprška celkem bodly. Díky holky. Dneska mizíme z Varšavy, přenocujem někde v přírodě a zítra Vilnius....

Varšava den druhý

Tak den buskování v Varšavě přinesl nové informace. Starší bluesman k nám přišel a povidal si s nama. Dal nám vizitku, jmenuje se Michael Fedoroff a má stránky www.michaelcomposer.com. Jeho největším životním zážitkem bylo, když mu dva černoši řekli, že hraje jako černoch.Ale co nám řekl k buskingu:

Na ulici se prej hrat sice nesmi- nebo aspon na namesti je prej cedulka "hudební produkce zakázána", ale policie dobrý muzikanty ignoruje a mává nad tím rukou, jen když někdo dělá problémy, nebo jsou na něj stížnosti, tak ho vyhodí. My problémy neměli, 100 euro v prvním setu a 80 v druhém (v přepočtu ze zlotých a nepočítáme mince: ty jsou na jídlo a benzín). Hráli jsme zas na tom samem fleku v v Novomiejske.

Večer v Panstwomiesto byl trošku klidnější než jsme čekali. Oproti davům v sobotu tam v neděli večer byla jen hrstka lidí. Lidi ze začátku koncert nečekali, moc netleskali, ale pak víc. Dostali jsme najíst skvělý obložený chleby, pesto s banánem je fakt dobrý, nečekaně, a pivka. Pár lidí si koupilo CD a pak jedna hodná starší paní, Adriana Elisabeth Wojek, nás nechala u sebe osprchovat. Její celé jméno znám proto , že nás přinutila přísahat, že jestli budem někdy slavní hudebníci, tak musíme někde veřejně na pódiu zmínit její jméno, že bez její sprchy bychom nebyli tam kde jsme teď. Bohdan pak našel obchod jménem Svět alkoholu a koupil si tam šest českejch plzní a to ho udělalo naprosto spokojeným a šťastným. 

http://bandzone.cz/dersenstergob?at=gig

Prvá zkušenost z Varšavy na ulici

V 9 večer jsme dorazili do Varšavy. Jak už řečeno, z kavarny, kde měl byt koncert, nas vykopli (coz nam nezabranilo si dat na jejich ucet kafe a pivo) s tim ze domluvene nic neni (majitel asi mel pocit, ze trikrat potvrdit hrani je malo a tak chtel jeste po ctvrte). Doporucili nam ale jine podniky a hned jsme si na dnešní večer domluvili hrani v hospodě Panstwomiesto. Bude tam nějakej Canadian Queer night (filmy a prednaska) a pak muzem zahrat. Byli mili, doporucuju velmi komukoliv to tam zkusit. A pak jsme jeste vyrazili na ulici. byli jsme plni pochybnosti, jestli nas po desate nevyhodi policie, ale u brany do stareho mesta byl u kostela kytarista a pak zongleri s ohnem a kytarou, houslistka a jeste jedna houslistka na namesti a harmonikar i v pozdnich hodinach a nikomu nevadili. Tak jsme to rozbalili taky. Ulice Nowomejska. Doporucuju vrele tenhle flek. Lide se hned zacali chytat, byli velmi dobre naladeni, usmivaj se tu na nas, tancujou a tak.  Ale ve treti pisnicce se Vojtovi pretrhla struna na base a byl konec hrani. Dohudlali jsme jeste song bez basy, ale nemelo cenu pokracovat. Dnes jsme dokoupili strunu v hudebninach v shopping mallu a jdem hrat dal. Varsava je zatim moc prima misto na busking! 

Jinak večer jsme rozbili cikansky lezeni hned u centra na miste u nejake policejni skoly, kde je free wifina, stesti nam preje. 

Polská svatba

Tak jsme ve Waršawě. Zítra jdem na ulici, dnes večer hledáme hospodu na hraní. Ta co byla domluvená, tak se ukázalo, že domluvená nebyla. 

Jinak hraní na svatbě bylo výborný. Lucien Zell, básník žijící v Praze nás doporučil na svatbu svého kamaráda amíka co žije v Polsku. Velký dům na venkově, jídla co sníme, jablečnýho vína a piva co vypijem. Příjemní lidé, i když většina kolem 40 a výš. Tančili a zpívali, prostě dobrý. 

Fotky jsou až z rána po svatebním večírku, nebyl čas fotit večer. 

Zklamání z perzekuce v Litomyšli a příjemný busking v Hradci.

Tak jsem s tou svobodou buskingu v Litomyšli trochu přestřelil.  Potkali jsme další hudební skupinu, která tam hrála na Svoboďáku a prý přijela policie a nevybíravě je vyhodila. A řekli jim, že je na to prý nějaký zákon. To by mě zajímalo jaký. Asi zákon silnějšího.
Každopádně my jsme hráli v rámci festivalu Lokálka ve vláčku a fotil si nás fotograf Českých drah. Lidi to bavilo, tleskali do rytmu a tak. Pak jsme jeli do Hradce Králové. Na náměstí jsme hráli přímo před muzeem moderního umění. Příjemný hraní pro liduprázný náměstí, ale pár lidí se přece jen sešlo, a koupili CD. V kavárně jsem dostal kafe zadarmo, že prej jsem od muziky, tak ať peněženku ani nevytahuju, prostě lidí jsou tu milí a pohostinní, policie kolem projela asi třikrát a nikdy nic. Takže Hradec dobrý.
Teď hrajem v hospodě jménem Art Cafe. 

Busking v Litomyšli na Smetaňáku

Na první zastávce naší cesty do Estonska a zpět se nám vedlo dobře. V Litomyšli nepotřebujete k buskingu povolení, asi jsou tu buskeři velmi svátečním zjevením. Nikdo nedělal problémy a nikomu jsme nevadili i když hrajem poměrně hlasitě. Hráli jsme v podloubí na Smetanově náměstí a napřed nás lidé spíše ignorovali, ale postupně se vytvořil kroužek diváků. Ty první jsme museli oslovit a zastavit si sami, ale další už se nabalili efektem sněhové koule. Lidi si nakonec kupovali cédéčka (bez těch snad nemá ani cenu na takovouhle cestu vyrážet), a tak byl výdělek poměrně dost
slušný na ospalou a téměř liduprázdnou Litomyšl. Zítra pokračujem do Hradce Králové a pak už Polsko a hraní na polské svatbě.